Svět, kde život smrtí nekončí: Tana Toraja

SMRT. Slovo, které každého z nás děsí. Vyvolává v nás strach, obavy, hrůzu, úzkost, deprese. Mnozí z nás nad ní raději nepřemýšlejí a bláhově se domnívají, že se tím tématu smrti vyhnou. Myslíme si, že když se o umírání nebudeme bavit, tak možná přestane existovat. Možná, že se nás přestane týkat. Děti se snažíme od smrti ochránit a smrt blízkých babiček a dědečků jim často zatajujeme, protože by to prý nepochopili. Ale takto to bohužel nefunguje.

A jsou místa na světě, kde je to úplně jinak.

Tak, že to náš středoevropský mozek jen velmi těžce zpracovává. Jedno takové jsem navštívila na své cestě Indonésií. Místo, kde smrtí život opravdu nekončí. Místo, kde okolo vás běžně najdete rakve, kosti a lebky a na skalách sošky připomínající zesnulé. Místo, kde pohřební ceremonie trvají klidně týden a jsou místem setkávání celé komunity.

Před několika týdny jsem se rozhodla sednout si k počítači a udělat něco, co jsem odkládala spoustu měsíců.  Taky to znáte? Prokrastinaci? Říkání „až“ a odkládání věcí na „někdy“.

Ale někdy se prostě stačí jen rozhodnout a udělat první krok.

Začít. A tak jsem začala a pod rukama mi začaly vznikat stránky nového eBooku z mé cesty po Indonésii. Ebook jako takový vznikl vlastně úplnou náhodou. Původní záměr byl zachovat si vzpomínky nejen v hlavě, ale i v tištěné podobě. Během cesty Indonésií jsem si psala deník a chtěla jsem si jej do elektronické verze sepsat hlavně pro sebe. Ale jak stránky přibývaly a já znovu prožívala ten příběh, rozhodla jsem se sdílet jej dál. S těmi, co milují cestování. S těmi, kteří chtějí udělat krok vpřed, inspirovat se a začít si plnit sny. Protože pro mě cesta Indonésií, kam jsem se vydala sama na vlastní pěst, pro mě znamenala velkou změnu. Změnu v přemýšlení a přístupu k sobě samotné.

A právě místo, kde je smrt na denním pořádku, pro mě bylo něčím, co mi připomnělo hodnoty v mém životě. To místo se nachází v centrální části ostrova Sulawesi a nazývá se Tana Toraja.

Tana Toraja na vás dýchá zvláštní atmosférou už při příjezdu

Jeli jsme tam nočním autobusem několik hodin z letiště v Makassaru, kam jsme se přesunuli z Bali. Už po probuzení mi bylo jasné, že to místo je opravdu neobvyklé. Na první pohled vás zaujmou typické domy ve vesnicích. Mají tvar lodě a říká se jim tongkonany. Jejich střechy míří všechny stejným směrem.

Tana Toraja

Typické Torajské domy

Mířili jsme do města Rantepao, které patří k větším městům v této oblasti. Tady jsme měli zajištěné i ubytování. Pro prohlídku oblasti Tana Toraja jsme měli dohodnutého předem průvodce. Důvod byl prostý. V této oblasti lidé opravdu příliš anglicky neumí, navíc jsou vesnice poměrně daleko od sebe a často jsme přejížděli od jedné ke druhé opravdu po prašných polních cestách, které samozřejmě nebyly značené.

Území je to nádherné, plné kopců a údolí a spousty terasovitých políček. Kontrastní světe zelená barva rostoucí rýže a růžová barva květů dodává celé oblasti nádherný ráz.

Objevíte jednu z nejzajímavějších kultur celé Indonésie

Celý kraj obývá jedna z nejzajímavějších kultur Indonésie. Torajové. Navenek se hlásí ke křesťanské víře, ale nedílnou součástí jejich životů je původní tradiční animistická víra. Pohřební ceremonie, kde jsou obětována zvířata – prasata a buvoli, jsou tu na denním pořádku. A ani turistům není vstup zapovězen. My jsme měli možnost účastnit se pohřební ceremonie, při které se sešla minimálně stovka členů komunity, a bylo obětováno 30 buvolů.

Tana Toraja

Pohled do zákulisí pohřební hostiny. V této kuchyni nám hostutelé připravovali jídlo.

Vztah Torajů ke smrti je zcela odlišný od toho našeho. Smrt berou jako přirozenou součást života a děti jsou s ní od malička v kontaktu. S naším průvodcem jsme hodně diskutovali o tom, jak po smrti vlastně život nebožtíka probíhá. Torajové věří, že pro nebožtíka po smrti začíná další etapa života, etapa v Zemi mrtvých.

Duše poraženého buvola se vydává s duší nebožtíka na cestu do Země mrtvých

Po smrti nebožtíka velmi často pozůstalí tělo nabalzamují a stále s ním ve svém domě žijí. Důvod je jediný. Aby mohla další cesta nebožtíka pokračovat správně dál, musí rodina shromáždit dostatek buvolů, které při pohřební ceremonii obětují.  Buvol je totiž zvíře, které má za úkol nebožtíka převést na druhou stranu, na stranu mrtvých. Ta pravá smrt přichází v momentě pohřební ceremonie, kdy se buvoli porážejí. Duše poraženého buvola společně s duší mrtvého se potom vydává na cestu do Země mrtvých.

Tana Toraja

Buvoli v krajině okolo budí pořádný respekt.

To, kolik buvolů má být poraženo, je v této kultuře určeno podle významnosti a postavení zemřelého během jeho života. Pro některé rodiny je tedy shromažďování buvolu velmi nákladná a dlouhodobá záležitost. Většina rodin začíná se shromažďováním už během života, nicméně i tak je pohřební ceremonie pro mnohé z nich důvodem k velkému zadlužení.

Do doby, než je buvolů dostatek, žije mrtvý se svými příbuznými v domě.

Smrt je tu přirozenou součástí života.

Po smrti svých milovaných Torajové sice truchlí, ale jsou si zároveň vědomi toho, že pro nebožtíka začíná nová cesta a oni se s ním za čas zase znovu setkají. Jejich úkol po jeho smrti je jasný. Pomoci převést jeho duši bezpečně na druhou stranu a zajistit mu důstojný odchod z tohoto světa. Jeho ostatky po pohřebním ceremoniálu uloží do skály, na kterou umístí tradiční figurku Tau-Tau, která je malou podobiznou zesnulého. Ani potom ale jejich role nekončí. Příbuzní zemřelému i po smrti donáší dary, aby v Zemi mrtvých nestrádal. Od cigaret až pop drobné peníze, sušenky či obrázky a fotografie příbuzných.

Celá oblast je opravdu nezapomenutelným zážitkem. Nutí vás to přemýšlet nejen o kultuře Torajů jako takové, ale o vašem přístupu ke smrti. O vašem strachu z toho, co bude poté, až se jednou ráno neprobudíte. V této oblasti si víc než kde jinde na světě uvědomíte, jak je pro nás důležitý a vzácný ČAS.

Odneste si, prosím, z tohoto článku jediné

Buďme vděční za každé ráno a za každý nový den. A žijme naše dny tak, abychom nelitovali věcí, které jsme neudělali. Nic neodkládejme a plňme si své sny co možná nejčastěji.

Michala a Tomáš

M&T. Michala & Tomáš. Jsme vášnivý (nejen) cestovatelský pár.

Milujeme cestování podle svých představ. Svobodně, bez omezení a s radostí. Pomáháme lidem překonat strach a vydat se na cesty svých snů.

Jedním takovým splněným snem bylo téměř měsíční putování Indonésií>>

Protože už máme procestováno hodně zemí, sdílíme s ostatními naše zkušenosti a pomáháme jim naplánovat a zařídit vysněnou dovolenou bez cestovky, na vlastní pěst. Jednoduše, levně, beze strachu a s úsměvem na rtech. Proto jsme pro vás připravili praktický návod, jak na to >>

Náš příběh si přečtěte zde >>

PS: a inspiraci a čtení pro holky najdete na blogu o kráse, který pro vás s radostí píšu, Michala.

Komentáře